Jako vysoce citlivá bytost vnímám všechno, co se v mém poli objevuje. Je ohromně nabíjející být v čisté přírodě nebo na nějakých silových místech. Mohu tak cítit silné vibrace, zajímavé energie nebo ducha místa, na kterém se zrovna nacházím. Tohle opravdu miluju.

Důležité je ale přijmout všechno, bez podmínek. A nenechat se vtáhnout do takzvané reality, protože ona realita vlastně není skutečná. Přesto na určité úrovni existuje. Proto na některá místa, o kterých vím, že jsou energeticky velmi náročná, jako je třeba metro, obchodní centrum, nemocnice nebo různá podobná zařízení, přepínám do šamanského modu vědomí, který je neosobní a zvyšuje se v něm bdělost. Mohu si takto vědomě vytvořit i ochranu.

I když se to může zdát jako každodenní těžká práce, není tomu tak. Svou sensitivitu si velmi užívám, i když já to spíš nazývám tak, že ji prožívám. Dokážu rozpoznat, co se ve skutečnosti děje a zaujmout k tomu takový postoj, který je v tu chvíli pro mě a pro všechny zúčastněné nejlepší. V životě jsou momenty, kdy je nutné zapnout laserovou bdělost, obzvlášt’ s některými lidmi.

O to krásnější jsou chvíle, kdy se mohu napojit čistě jen na přírodu nebo třeba při rituálu na živly, energii Slunce a Země. Taky se ráda propojuju se zvířaty, jejich energie je ryzí a není tam nic, co by rušilo, jako je to u lidí. Takto mohu pracovat s energií jakéhokoli zvířete, i když s ním fyzicky nejsem. V šamanismu se tomu říká totemová zvířata, to jsou ta, která nás v danou období života nějak fascinují, přitahují nebo inspirují.

Lidi jsou pro mě větší výzva, no ale mě výzvy baví 🙂

Dnes už to beru jako výzvu, dříve to bylo ale utrpení. Cítila jsem se s lidmi hrozně, obzvlášť ve větších skupinách nebo v davu, nedokázala jsem pojmout všechny ty vjemy a byla jsem kolikrát na pokraji zhroucení. Už jen chodit do práce, jezdit veřejnou dopravou nebo jít nakoupit bylo velmi náročné a vysilující. Domů jsem se vracela úplně vyčerpaná a nerozuměla jsem, co je se mnou špatně. K tomu jsem se obviňovala, že mám pořád s něčím problém a že nedokážu být v pohodě jako zrovna někdo, kdo byl v mých očích pohodář.

Taky jsem se neustále motala v bludném kruhu sebe-rozvojových směrů, které mi měly pomoct, ale vlastně jsem jen živila svou mysl, která byla už tak dost přehlcená informacemi, které si ve finále protiřečily, takže to vyvolalo jen zmatek, chaos a nakonec frustraci.

Nenacházela jsem tu správnou cestu a nakonec jsem vždycky skončila ve slepé uličce. Chvíle klidu jsem zažívala jen v lese nebo v přírodě. Jenže po čase jsem tam začala vnímat, že je to sice fajn si takto odpočinout a očistit se, ale přistihovala jsem se, že vlastně hledám únik.

Zlom nastal v době, kdy jsem svoje únikové manévry dotáhla až do stavu izolace. Nastavila jsem si životní podmínky tak, že jsem vlastně nikam nemusela – pracovala jsem z domova, nemusela jsem s nikým nic řešit, pouze občas nebo online a více méně jsem zpřetrhala kontakty z minulosti, které mě podle mého tehdejšího pohledu jen vtahovaly někam do starých traumat. Před prací jsem si chodila zaběhat a měla jsem pocit takzvané svobody, kdy jsem si říkala, jak je to fajn. Na začátku mě to takto bavilo a připadalo mi to super, pak se ale začal vkrádat nepříjemný pocit, který se těžko popisuje. Byla to směs frustrace, vnitřního neklidu a cítila jsem, jak mi uniká energie.

Pak mi došlo, že tohle není ONO. Musela jsem si přiznat, že se jen snažím uniknout. Uniknout ze života a z toho náporu energií, které díky své citlivosti vnímám. Únik ale není cesta, možná jen do pekel. Uvědomila jsem si, že tohle není a nikdy nebude řešení. A že jediná možná cesta je přestat se schovávat před všemi, před životem, před jeho výzvami a naopak do něj naplno vstoupit a klidně dělat i chyby.

Po tomto vnitřním nárazu se ve mně něco obrátilo, jakoby všechny ty dosavadní zkušenosti, učení, studia, ale i ty slepé uličky zapadly do sebe jako puzzle. Ukotvila jsem se v šamanismu, indiánských naukách, které jsou mě a mému srdci nejbližší a ze kterých čerpám nejvíc. S tím souvisí energetická práce a léčení, ke kterým jsem prošla studiem a získala k ní certifikát.

Pomyslnou bezednou studnou, ke které si také chodím pro živou vodu, je hlubinná psychologie, kde nacházím opět spojitosti a vhledy, které aplikuji do života.

Jako senzitivní bytosti máme velkou tendenci utíkat do jiných světů, ale jak už jsem zmínila – únikem se nic neřeší a vlastně ani uniknout nelze. Dřív nebo později dojdeme k tomu, že pokud jsme tady, tak tu máme být a to úplně, totálně.

Můj záměr ve sdílení toho, co tvořím, je ten, aby nám naše citlivost sloužila a mohly ji tak používat (i využívat) v co největším potenciálu. A to i navzdory tomu, že jsme si tu vytvořili ne úplně jednoduchý svět. Přeji si, aby ti to co nejvíce osvětlilo, s čím se bud’ na své cestě životem setkáváš nebo by ses mohla setkat anebo naopak nemusíš, pokud se vyvaruješ chyb, které jsem na své cestě udělala já. Celé to je vlastně o cestě ke skutečné svobodě.

Jako dárek jsem vytvořila eBook, který se zaměřuje na fenomén téhle doby a tohoto prostoru, a to je stres. Ten je v nás pěstován už od mala a tím ho podvědomě prožíváme pořád, snad možná proto jsme vytvořili takový svět plný stresu. Nejde o to s tím bojovat, co tu je, už tu je, ale jde o to znovu se vrátit k sobě, ke svému klidu a síle. Stáhnout si ho můžeš ZDE.

Pojd'me v sobě nacházet tu svou vlastní sílu a učit se, jak žít co nejvíce v souladu nejen s námi samotnými, ale i s okolím a dalšími druhy na této Zemi. Pojd'me svou citlivost podpořit, kultivovat nebo probudit, protože být senzitivní je dar, který je potřeba si hýčkat jako cenný diamant a chránit ho jako oko v hlavě.

Cítím se být vedená k tomu, abych pomohla těm možná nejkřehčím z nás a taky těm, kteří stojí o to objevit skutečnou svobodu, divokost, nespoutanost a taky zodpovědnost, protože nastal čas...je potřeba, abychom více vystoupili na scénu a do popředí. Doba, kdy vládli ti, kteří si necitlivě podmaňovali ty slabší, je pryč. Ostatně ti slabší nikdy slabší nebyli, byli jen zahnáni do kouta...no to je jedno 🙂 Důležité je, abys pochopila, že skutečná svoboda je v nás a není nic a nikdo, kdo by ji mohl ohrozit, kromě tebe samotné. A pokud máš dar vysoké senzitivity, dá se s ní naučit pracovat a využívat ji v životě bez toho, aby si se schovávala, trápila nebo čekala, až to jednou všechno skončí.

Naopak, tvoje citlivost je velká učitelka, která tě učí vysoké bdělosti, sebedůvěře a sebelásce.