Stín citlivosti

Jako všechno v tomto časoprostoru má svůj stín, tedy i citlivost. Většina z nás se velmi záhy potýká právě se stínem. Být vysoce citlivá je v necitelném prostředí prostě problém, pokud si svou hypersenzitivitu ještě plně neuvědomujeme.

Nejenže to všechno, co jsme vnímaly a cítily už jako děti, se nedalo unést, ale také jsme byly vedeny k tomu, abychom byly odolné a aby s námi nebyly potíže. Některé z nás si jako duše vybraly velmi nebo dokonce extrémně těžké podmínky a vyrůstaly v rodinách, které měly k harmonii hodně daleko nebo rodinu dokonce ani neměly. Spousta z nás měla i pěkné dětství a milující rodiče, ale s vysokou senzitivitou jsme vnímaly všechno, takže i to, co nebylo úplně v souladu. A se svým tehdejším, dětským pohledem jsme se s tím musely popasovat.

Přirozenou reakcí potom bylo, že jsme si toto vnímání všeho posupně zavřely a chtěly jsme prostě jenom přežít. A taky zapadnout, být jako ostatní a plnit to, co se od nás očekávalo. Do toho se nabalila spousta traumat, přizpůsobily jsme se daným způsobům života, ve kterých jsme se nacházely a takto jsme se velmi vzdálily od toho, kým skutečně jsme.

Stín dítěte

Toto dítě, kterému nebylo dáno to, co potřebovalo, které bylo zraňováno, zrazováno, opuštěno nebo donuceno k tehdejším nárokům, v nás žije dál. Pokud ho necháš napospas všemu tomu, co se mu stalo a nebudeš si ho všímat, stejně se ti dřív nebo později vrátí v jiné podobě, at’ už jako deprese, psychóza, vnitřní zmatek a nespokojenost nebo nemoc.

Dá se říct, že hlavním stínem vysoké citlivosti je přecitlivělost. A ta je velmi spojená s tímto zraněným dítětem. Dítě chce bezpečné, láskyplné prostředí, milující rodiče a všechno to, co mu náleží a potřebuje, v danou chvíli. A když to nemá, cítí se zrazené, opuštěné nebo nedoceněné.

Vidím hodně takových bytostí, ve kterých se projevuje toto traumatizované dítě, i když už jsou dospělí. Kopou kolem sebe, obviňují ostatní, žárlí na jiné nebo závidí ostatním, kterým se v jejich očích daří lépe.

Také si všímám toho, že hodně mladých lidí má nadváhu až obezitu. Má to dva hlavní důvody. Jeden z nich je, že jídlo je velmi snadný způsob, jak si jakoby plnit prázdná místa. Hlavně cukr je nejdostupnější látka, která v mysli iluzorně tlumí tyto vnitřní rány. Pro děti je to reálně droga číslo jedna, asi všichni víme, jak je cukr nejen pro ně opojný. Jeho účinek ale trvá asi tak jako existence bubliny, za chvíli puf a je pryč.

Druhým důvodem je, že se tyto bytosti obalují tukem, který vytváří jakousi ochranu a díky ní necítí energie, které cítit nechtějí a odmítají. Tyto vrstvy tuku ale paradoxně uchovávají všechny toxiny, které v těle zůstávají a dělají v něm neplechu. Další velmi rozšířenou potravinovou složkou, na kterou vzniká intolerance, je laktóza, která je v mléce. A co je mléko? Potrava pro mláďata, opět úzká souvislost s dítětem. V přírodě můžeme u savců pozorovat, že samice kojí svoje mladé jen do určité doby. Pak přejdou na dospělou stravu a už se nikdy k mléku nevrací, kráva se živí trávou a lev začne lovit gazely.

Takto u lidí, hlavně u těch citlivých, vznikají problémy jako jsou alergie, ekzémy, problémy s pohyblivostí, zatížení kloubů, oběhového systému a další neduhy, které mohou postupně přejít do nemocí.

Když jsem byla malá, také jsem se nevědomě obalovala tukem. Byla jsem takové neohrabané děcko, které bylo kolikrát terčem posměchu a nepříjemných narážek. Pak se stalo to, že jsem v pubertě onemocněla hnisavou angínou, která byla pokračováním předchozí angíny a kterou jsem tajila. V krku se mi rozjel zánět takovým způsobem, že jsem už skoro nemohla otevřít ústa a málem jsem se udusila. Léčba trvala skoro měsíc, byla jsem poprvé v nemocnici a dokonce hrozilo, že mi vyjmou krční mandle.

Úspěšně jsem se ale vyléčila, zhubla jsem skoro 10 kg a z oplácaného a nevýrazného děvčete se vyloupla holka jako lusk. Zažívala jsem pak opak toho, co se mi dělo do té doby – byla jsem obdivovaná jinými dívkami a kluci o mě projevovali zájem jako o ženu. Jako puberťačku mě čekaly výzvy jiného druhu, na tomhle se dá taky dobře ujet, ale o tom až potom 🙂

Chci tím říct, že pokud je to i tvůj případ, tak ta hora tuku, to nejsi ty. Někde za tím je nádherná bytost, která je citlivá, jen tu svou citlivost nevědomě vnímá jako něco, co ten život dělá těžkým. Pokud to ještě tak potřebuješ, dopřej si vše, co se ti nabízí. Jen měj na paměti, že jsou i jiné cesty a způsoby, které si třeba v tuhle chvíli nedokážeš ani představit.

O jídle, potravinách a stravě bude ještě řeč, je to velké téma nejen pro senzitivní bytosti, ale pro ně je obzvlášť důležité.

Stín nejsi TY

Jsi už tím, kým máš být, to je dané. Nemusíš se nijak předělávat nebo přetvářet, jen je potřeba postupně odbourávat to, co nejsi. S citlivostí je potřeba začít zacházet velmi jemně a zvykat si na to, že ne všechno je v tomhle světě růžové. Jsou tu i velmi těžké a náročné energie, ale lze je přijmout s vědomím toho, že to nejsi ty.

Někde uvnitř tebe je místo, kde se to všechno přijmout dá. Necháváš tak svobodu a vůli ostatním se projevit tak, jak se projevit chtějí a potřebují. To, jak se k tomu postavíš, je ale tvoje volba a tvoje zodpovědnost. A to už je opravdový dospělý postoj.