A je tady nový rok

Možná si řekneš, co to je za blbost, nový rok už přece dávno začal, před skoro třemi měsíci. Nebo tě i třeba napadne, že myslím rok podle starověké Číny, ale to nám taky trochu datově nesedí.

No řeknu to takhle, už několik let cítím, že ten humbuk kolem Nového roku v lednu, kdy probíhají oslavy pro masy a kdy to je na oko i ucho fakt znát, tak to není ono. Mohlo by se zdát, že ten další zlom, který je začátkem února a který jedou v Číně a v dalších částech Asie, že teda tam to je už to ono. Jako je to energeticky o dost zajímavější a rozhodně s tím souzním víc, ale ještě si to jakoby namlouváme. Je to jako když potkáš někoho zajímavého a hodně se ti líbí, ale tu lásku si tam jen dosazuješ 🙂

Jarní rovnodennost

Ten skutečný zlom, který je mega silný na energetické úrovni a pokud jsi senzitivní, tak si to určitě pocítila, obzvlášť letos. Jinak ale probíhá v naprosté tichosti a oslavy se konají spíš v rodinném nebo komunitním kruhu. Jarní rovnodennost, příchod jara a nového roku, toho skutečného a pro naši Zemi je to velmi zásadní čas. Něco nového se začíná, příroda se probouzí ze zimního spánku. Je to jako když procitne, ještě je v takovém tom polospánku, ale už je bdělá. Tenhle stav já u sebe moc miluju, připadám si jako v pohádce, zabalená v peřince a pokud můžu, ležím a užívám si ho. Nechávám doznít sny z hluboké noci a moje tělo zaplavuje blaženost.

V přírodě to vypadá podobně, je to takové to ticho a klid před tím než to celé povstane a rozjede se. Když jdeš do lesa, cítíš, že už to jede, ale stromy z dálky vypadají stále holé, protože mají zatím jen pupeny. Jsou krásné a jasné dny, sluníčko má už celkem sílu, ale převládá ještě ten chlad a ve stínu ještě hodně cítíš paní Zimu. Je to takový ten poklidný stav před tím, než to celé vypukne.

Začalo nové období, nový rok, kdy na Jarní rovnodennost dává příroda tiché ‚ano‘ k tomu, aby se opravdu začalo něco nového. Probouzí se síla Země, která jde odspodu, takže má podobu sexuální a tvořivé energie. Spousta bytostí, at’ už jsou to ptáci nebo lesní tvorečkové, se takto probouzí k páření a začíná se objevovat hmyz. A začínají růst rostlinky průkopnice, které patří mezi první v tomto ještě dost chladném období.

Ach ty sněženky…to jsou za mě ty opravdové nositelky jarního příslibu, protože se objevují už v únoru, o dost dřív před tímto obratem. A jsou tak magicky křehké, zrovna tak jako sněhové vločky. Pro mě je tohle období asi fakt top. Už léta chodím a nasávám březnovou energii, tu směs slunce, chladu a přírody v tomto stavu před extází rozpuku.

No a ten rozpuk, ke kterému dojde zanedlouho, to je ta tvorba. Zasejou se semínka a to, co zaseješ, taky sklidíš. Za mě je to fér, i když to tak třeba někdy nevypadá. Některá semínka totiž klíčí a rostou velmi dlouho a už ani nedohlédneme, kdy jsme je vlastně zaseli. A co sis navařil, teda zasel, brachu, to si taky zpracuj nebo sněz nebo tak nějak, jak to chceš pojmout 🙂

Naše vnitřní zahrada

A je tu ještě jeden vzkaz, který mám od matky Země. Možná máš dost co dělat se svým plevelem, který se ti rozrostl na tvé zahrádce, ale už ted’ můžeš tvořit nebo aspoň vyslat a zasít záměr. Ten je jen tvůj, ale doporučuju takový, aby se tvojí zahrádce dařilo a to tak, že budeš mít třeba i chut’ a nadbytek pomoct někomu zase s tím jeho plevelem. Každopádně je dobré se starat o ty naše zahrádky, které máme uvnitř nás. Měly bychom o ně pečovat s láskou a taky přemýšlet, co chceme, aby tam rostlo. A když už tam něco vědomě zasejeme, tak tomu věnovat tu pozornost a péči. Taková tvorba mě teda baví 😉

Tak pojďme tvořit, něco nového. A třeba i něco, o čem si zatím jen snila a nedovedla sis představit, že by to mohla být pravda. Ale pokud to má být, tak to bude a ty sama ucítíš, jestli jdeš tou správnou cestou. No a tvořit něco nového znamená taky to, že se vzdáme něčeho starého, aby mohlo to nové vzniknout. Za mě je dobré to staré hodit na kompost, at’ z toho vzejde něco užitečného. Přece jenom jsme se třeba netrápily celá ta léta zbytečně, že 😉

Jestli tady byla někdy na tomhle světe opravdová skutečnost, tak je to příroda, Země, Slunce, hvězdy, Měsíc…to ostatní jsou jen pseudoreality, které někdy tak řvou, že se zdají být skutečné. A řvou určitě i proto, aby nás přesvědčily o své skutečnosti. A celkem se jim to dařilo, co si budeme povídat. Jenže si vem, všechny ty války a spory nakonec skončily, někdy teda i s ne úplně dobrým koncem pro některé zúčastněné. Ale příroda si nakonec všechno vzala zpět a stále tu je. A Slunce u toho bylo taky a je tu stále dál. I Měsíc tomu přihlížel, po tisíciletí a je tu s námi dál. Co je opravdu skutečné?

Pokud chceme tvořit, je dobré být ve své síle, aby to tvoření mělo ten správný smysl. Pak totiž nebudeme tvořit ani ze strachu, ani ze zoufalství, ani z nějakého falešného pocitu lásky…budeme mít skutečný záměr toho, co je opravdu důležité, pro nás samotné a tím i pro ostatní, protože jsme JEDNO.

Iluze skutečnosti

Jestli se stále nacházíš v určité pseudorealitě sebe sama, jestli máš ještě pocit, že je to skutečné, zkus se zastavit. A jestli čelíš něčemu, co se zahnízdilo v našem časoprostoru jako mocný parazit, kterého už všichni považují za normální, tak zpozorni. Není normální. O čem mluvím? O stresu. Ne, není normální ho zažívat dlouhodobě.

K čemu jsem byla vedena ještě před tímto novým rokem bylo, abych si posvítila na tento program v našich tělech a myslích. Stres jako fenomén této doby, co nás pomalu a neviditelně sžírá zevnitř. Je to velmi vleklý a nenápadný proces a semínka jsou do nás zasazety už od mala. Jak dokonale důmyslné, tedy ne v tom dobrém slova smyslu.

Dávám ho tak jako dárek pro všechny, kdo by se na to chtěli podívat hezky do hloubky. A třeba i ke kořenům, protože když nevytáhneš kořen, on ti znovu obrazí, tak to je.

Stáhni si svůj eBook Od stresu do síly a harmonie, at’ je ti co nejvíce k užitku. Země nás potřebuje ve své síle, protože potom nebudeme dělat blbosti. Tot’ další vzkaz od ní.

Haux haux